Neviditelné ženy

„Neviditelné ženy“ od Caroline Criado Perez je průlomová kniha, která odhaluje hluboké a všudypřítomné genderové rozdíly, které ovlivňují každodenní život žen. Autorka podrobně zkoumá, jak jsou ženy systematicky přehlíženy a neviditelné v nejrůznějších oblastech, od designu výrobků přes veřejnou infrastrukturu až po vědecký výzkum. Tyto rozdíly mají skutečné a často negativní důsledky pro zdraví, bezpečnost a ekonomickou prosperitu žen. Criado Perez zdůrazňuje potřebu systematicky shromažďovat a analyzovat data, která zahrnují zkušenosti žen, abychom mohli budovat spravedlivější a inkluzivnější svět pro všechny.

Mnoho předmětů denní potřeby je navrženo podle mužských rozměrů a potřeb, což může ženám ztěžovat jejich používání. Jedním z výrazných příkladů je klavír. Standardní klaviatura klavíru má délku oktávy 7,4 palce, což je pro průměrné ženské ruce obtížně dosažitelné. Studie z roku 2015 ukázala, že 87 % dospělých klavíristek je znevýhodněno kvůli průměrnému rozpětí rukou, které se pohybuje mezi 7 a 8 palci. Z 12 mezinárodně uznávaných klavíristů, kteří se studie zúčastnili, byly pouze dvě ženy a tito špičkoví klavíristé měli nadprůměrné rozpětí rukou: 9 až 9,5 palce. To naznačuje, že mužské rozpětí rukou je lépe přizpůsobeno standardní klaviatuře, což mužům umožňuje dosahovat vyšších výkonů a uznání. Podobný problém se objevuje i při navrhování chytrých telefonů. V roce 2018 byla průměrná velikost smartphonu 5,5 palce, což je pro průměrné ženské ruce těžkopádné a nepraktické. Design chytrých telefonů je často přizpůsoben mužským proporcím, což znamená, že hypotetický uživatel, pro kterého jsou tato zařízení navržena, má proporce ruky průměrného muže. Používání chytrého telefonu jednou rukou je proto pro ženy obtížnější, což snižuje jejich pohodlí a efektivitu. Kromě toho může tento design vést k problémům s pohybovým aparátem. Studie provedená v roce 2016 na univerzitě v Soulu zjistila, že ženy mají výrazně vyšší výskyt muskuloskeletálních problémů způsobených používáním chytrých telefonů než muži. Tyto příklady ilustrují širší problém, že mnoho nástrojů a zařízení je navrženo s ohledem na mužské tělesné proporce, což často vede k znevýhodnění žen. Tento přístup nejenže omezuje pohodlí a efektivitu žen, ale může jim také bránit v plném využití jejich potenciálu. Klavíristky s menším rozpětím rukou nemohou tak efektivně konkurovat svým mužským protějškům, což může ovlivnit jejich kariéru a uznání. Stejně tak ženy používající chytré telefony čelí nepohodlí a zdravotním rizikům v důsledku nevhodného designu. Řešením tohoto problému je, aby designéři a výrobci začali brát v úvahu různé potřeby a tělesné proporce všech uživatelů. To znamená navrhovat výrobky, které jsou přístupné a pohodlné pro všechny bez ohledu na pohlaví. Inkluzivní design by mohl zahrnovat klávesnice s různými velikostmi kláves, které by vyhovovaly různým rozpětím rukou, nebo chytré telefony s ergonomickým designem, který by vyhovoval různým velikostem rukou. Takové přístupy by pomohly odstranit genderové znevýhodnění a umožnily by ženám dosáhnout stejných možností a pohodlí při používání předmětů denní potřeby jako mužům.

Bezpečnostní normy a testy jsou důležitým aspektem designu výrobků, ale často jsou navrženy podle mužských tělesných proporcí, což může být pro ženy nebezpečné. Jedním z nejvýznamnějších příkladů jsou crash testy automobilů. Při těchto testech se používají figuríny, které představují mužské tělo. Figuríny používané od 50. let 20. století mají rozměry typické pro 50. percentil mužů: výška 1,77 m a hmotnost 76 kg. Mají mužskou páteř a mužské svalové proporce, což znamená, že výsledky testů odrážejí především bezpečnost mužů. Studie z roku 2011 odhalila, že u žen je o 47 % vyšší pravděpodobnost vážného zranění při autonehodě než u mužů. Jedním z důvodů je, že ženy mají tendenci sedět jinak a používat bezpečnostní pásy jinak než muži. Anatomické rozdíly mezi oběma pohlavími ovlivňují způsob sezení v autě a ochranu v případě nehody. Přestože některé automobilky začaly používat anatomicky správné ženské figuríny, není to jejich zákonnou povinností. V EU žádný z pěti bezpečnostních testů, kterými musí automobil projít, než může být uveden na trh, nestanovuje, že by měla být použita ženská figurína pro crash testy. K tomuto problému přispívá i věda tím, že používá tzv. referenčního muže. Tímto etalonem je běloch ve věku 25-30 let, který váží 70 kg. Tento přístup byl v minulosti používán jako reprezentativní pro všechny, což je problematické zejména v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Těla žen se od těl mužů liší nejen proporčně a anatomicky, ale mají také odlišný imunitní systém a hormony. Tyto rozdíly ovlivňují, jak ženská těla snášejí expozici záření a průmyslovým chemikáliím. Přesto je mnoho doporučení v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci založeno na referencích pro muže. Pracovní prostředí je proto často navrženo s ohledem na mužské tělo, což může být pro ženy nebezpečné. Ženy mohou být vystaveny chemickým látkám v množství, které nemusí být škodlivé pro muže, ale rozhodně je škodlivé pro ženy. Studie z roku 2014 ukazuje, že ženy jsou vystaveny záření více než muži. Kromě toho je u žen, které jsou na pracovišti vystaveny působení chemických látek narušujících endokrinní systém (EDC), o 42 % vyšší riziko vzniku rakoviny prsu. Tyto příklady ukazují, jak jsou bezpečnostní normy navrhovány podle mužských tělesných proporcí, což často vede k tomu, že ženy jsou znevýhodněny a ohroženy. Řešením tohoto problému je zahrnutí ženských těl a jejich specifických potřeb do bezpečnostních testů a vědeckých studií. To by znamenalo používat při crash testech ženské figuríny a zohlednit anatomické a fyziologické odlišnosti žen v normách bezpečnosti práce a ochrany zdraví. Takový přístup by přispěl ke zlepšení zdraví a bezpečnosti pro všechny bez ohledu na pohlaví.

Rozdíly v údajích o pohlaví mají významný dopad na různé aspekty života, včetně veřejné dopravy. Příkladem je evropská veřejná doprava, kde se údaje o dopravě zaměřují především na mobilitu zaměstnanců na plný úvazek, což jsou převážně muži. Celoevropská studie z roku 2012 ukázala, že doprava je přizpůsobena potřebám těchto zaměstnanců, což vede k tomu, že se zdroje soustřeďují na dobu dopravní špičky, kdy cestují do práce a z práce. Tento přístup ignoruje potřeby pracovníků na částečný úvazek a pečovatelů, kteří jsou převážně ženy a často využívají veřejnou dopravu mimo tyto časy. Tento přístup k plánování dopravy vede k tomu, že se ženám nedostává dostatečné péče a jsou znevýhodněny za způsob, jakým cestují. Ceny jízdenek na veřejnou dopravu se často odvíjejí od počtu cest, nikoliv od vzdálenosti. Muži, kteří standardně dojíždějí dvě cesty denně, jsou ve výhodě. Naopak ženy, které často „řetězí cesty“ a během dne vykonají několik krátkých cest, platí více. To znamená, že ženy často platí více za kratší vzdálenosti, což je nespravedlivé a ekonomicky nevýhodné. Příkladem změn, které mohou zohlednit rozdíly mezi pohlavími, je švédské město Karlskoga. Dříve se sníh odklízel nejprve ze silnic a poté z chodníků a pěších zón, což zvýhodňovalo zaměstnance na plný úvazek, kteří dojíždějí autem. Většina těchto zaměstnanců jsou muži. Po analýze dat si město uvědomilo, že pracovníci na částečný úvazek a pečovatelé, což jsou převážně ženy, se obvykle pohybují pěšky. Změnilo tedy postup odklízení sněhu, začalo nejprve odklízet sníh z chodníků a pěších zón, což vedlo k výraznému snížení počtu nehod s chodci. Tyto příklady ukazují, jak jsou genderové rozdíly v datech zakotveny v naší infrastruktuře a jak ovlivňují každodenní život žen. Řešení tohoto problému vyžaduje začlenění údajů rozdělených podle pohlaví do plánování a rozhodování. To znamená shromažďovat a analyzovat údaje, které zohledňují specifické potřeby a zkušenosti žen, abychom mohli vytvořit spravedlivější a inkluzivnější veřejné systémy.

Navrhování veřejných toalet je dalším příkladem toho, jak mohou genderové rozdíly v datech vést k nespravedlivému a neefektivnímu využívání veřejného prostoru. Předpisy o veřejném plánování často stanoví, že místa musí vyčlenit stejný prostor pro toalety pro muže a ženy. Na první pohled to vypadá spravedlivě, ale při bližším pohledu zjistíme, že tato pravidla ignorují specifické potřeby žen. Muži a ženy používají toalety jinak. Muži používají kombinaci pisoárů a kabinek, což umožňuje více uživatelů na menším prostoru. Ženy naopak potřebují výhradně kabinky, které zabírají více místa a jejich použití vyžaduje více času. Kromě toho ženy častěji doprovází na toaletu děti, menstruující ženy potřebují více času na hygienické úkony a těhotné ženy močí častěji. Tyto faktory vedou k tomu, že ženy tráví na toaletě více času než muži, což vede k delším frontám před ženskými toaletami. Dlouhé fronty před ženskými toaletami jsou tedy přímým důsledkem rozdílných genderových údajů a nedostatečného plánování, které by zohledňovalo potřeby žen. Pokud je například na veřejných akcích stejný počet toalet pro muže a ženy, v praxi to znamená, že ženy musí čekat déle, což je nepříjemné a nepraktické. Tento problém není jen nepříjemný, ale v rozvojových zemích může mít i závažnější důsledky. V domácnostech bez soukromých koupelen je přístup k toaletám problémem pro obě pohlaví, ale nedostatek veřejných toalet představuje větší problém pro ženy. Tam, kde nejsou koupelny, si muži ulevují na veřejnosti, což je pro ženy fyzicky náročné a často společensky tabuizované. Některé ženy zadržují moč, což může vést ke zdravotním problémům, jako jsou infekce močových cest a dehydratace. V rozvojových zemích, kde ženy nemají přístup k soukromým toaletám, jsou odkázány na veřejné toalety, které jsou často na nebezpečných místech a nejsou rozděleny podle pohlaví. To znamená, že se ženy při používání veřejných toalet vystavují riziku sexuálního napadení a násilí. Například v Indii je u žen, které nemají přístup k soukromé toaletě, dvakrát vyšší pravděpodobnost, že se setkají se sexuálním násilím, než u žen, které mají koupelnu doma. Řešení tohoto problému spočívá v lepším plánování veřejných prostor, které zohledňuje rozdílné potřeby mužů a žen. To znamená navrhovat veřejné toalety s větším počtem kabin pro ženy nebo zavést flexibilní přístup, kdy by se poměr toalet upravoval podle aktuálních potřeb. Kromě toho je třeba v rozvojových zemích investovat do infrastruktury veřejných toalet, aby byl zajištěn bezpečný a důstojný přístup k hygienickým zařízením pro všechny ženy. Taková opatření by výrazně zlepšila každodenní život žen a přispěla by k jejich zdraví a bezpečnosti.

Rozdíly v údajích o pohlavích mají obzvláště závažné důsledky v oblasti medicíny. Přestože se mužské a ženské tělo liší na anatomické, orgánové, tkáňové i buněčné úrovni, ženy jsou často z lékařských studií vynechávány. Důvodem je předpoklad, že ženská těla jsou kvůli hormonálním změnám příliš „složitá“ a „nákladná“ na výzkum, což vede k nepřesným a neúplným údajům. Jedním z příkladů je přezkoumání zdravotnických prostředků. Studie provedená FDA v USA zjistila, že pouze 32 % účastníků studií koronárních stentů byly ženy. Ve studiích endovaskulárních okluzivních zařízení bylo pouze 18 % účastníků ženského pohlaví. Toto nedostatečné zastoupení žen v klinických studiích znamená, že zdravotnické prostředky a léčba, které jsou uváděny na trh, nejsou dostatečně testovány na ženách, což může vést k neadekvátním výsledkům a vyššímu riziku komplikací. Dalším příkladem je přezkoumání CRT-D (kardiostimulátoru) úřadem FDA v roce 2014. CRT-D je zařízení, které se implantuje pacientům se srdečním selháním a koriguje nepravidelné elektrické srdeční vlny. Podle prvních studií by implantace CRT-D byla přínosná pro pacienty, jejichž srdce potřebuje k dokončení elektrické vlny 150 milisekund nebo více. V původní studii však bylo pouze asi 20 % účastníků ženského pohlaví. Následné přezkoumání ukázalo, že ženy mohou mít z CRT-D prospěch již při 130 milisekundách. U žen s elektrickou vlnou mezi 130 a 149 milisekundami se pravděpodobnost srdečního selhání při implantaci CRT-D snížila o 76 %. Rozdíly mezi pohlavími v údajích z lékařského výzkumu jsou pro zdraví žen kvantifikovatelně škodlivé. Například studie EU z roku 2017 uvádí, že ženy jsou často považovány za „obtížné“ subjekty kvůli hormonálním změnám, což vede k jejich vyloučení z výzkumu. Tento přístup opomíjí potřeby a zdravotní problémy žen, což může mít fatální důsledky. Například rozdíly v projevech a příznacích infarktu myokardu u mužů a žen vedou k častému přehlížení a chybné diagnóze infarktu myokardu u žen. Je proto nezbytné, aby se zdravotnické studie a klinické studie zaměřily na rovnoměrné zastoupení obou pohlaví. To by znamenalo, že by výzkumníci museli brát v úvahu odlišné anatomické a fyziologické potřeby žen, což by vedlo k přesnější a účinnější léčbě a zdravotnickým prostředkům pro ženy. Vlády a zdravotnické instituce by měly zavést politiky a předpisy, které by zajistily rovné zastoupení mužů a žen v klinických studiích. Takový přístup by zajistil, že zdravotní péče bude spravedlivá a účinná pro všechny pacienty bez ohledu na pohlaví.

Jedním z největších genderových rozdílů, který má významný dopad na globální ekonomiku, je nezapočítávání neplacené práce do hrubého domácího produktu (HDP). Neplacenou práci, jako jsou domácí práce a péče o děti a seniory, vykonávají převážně ženy. Tato práce má ekonomickou hodnotu, ale protože je neplacená, není zahrnuta do oficiálních ekonomických statistik, což vede k podhodnocení skutečné ekonomické aktivity. Podle britského statistického úřadu by se HDP Spojeného království v roce 2016 po zohlednění neplacené práce zvýšil z 2,7 bilionu liber na 3,9 bilionu liber. Podobně OSN odhaduje, že v USA byla v roce 2012 vykonána neplacená péče o děti v hodnotě 3,2 bilionu dolarů, což představovalo 20 % HDP země za daný rok. Australská studie z roku 2017 zjistila, že neplacená péče o děti by byla největším australským průmyslovým odvětvím, pokud by byla zahrnuta do HDP. Nedostatečné uznání a kvantifikace neplacené práce má pro ekonomiku významné důsledky. Pokud ženy vykonávají neplacenou práci, často podporují partnery, kteří mohou vykonávat placenou práci, jež je započítána do HDP. Tímto způsobem je ekonomický přínos žen nedostatečně zastoupen. Tato situace vede také k nižšímu zapojení žen do formální pracovní síly, což zpomaluje hospodářský růst. McKinsey Global Institute uvádí, že pokud by se ženy účastnily pracovní síly stejnou měrou jako muži, celosvětový HDP by se zvýšilo o 12 bilionů dolarů. Mezi lety 1970 a 2009 se počet pracujících žen v USA zvýšil přibližně o 38 milionů, což generovalo přibližně 25 % růstu HDP. V Evropě, kde je rozdíl v zaměstnanosti mužů a žen 12 %, 25 % dotázaných žen uvedlo, že jim domácí práce brání v zapojení do pracovního procesu, zatímco stejný názor měla pouze tři procenta mužů. Shromažďování údajů o neplacené práci žen by vládám umožnilo přijímat politická rozhodnutí, která by podpořila vstup žen do zaměstnání. Jedním z řešení je zvýšení výdajů na sociální infrastrukturu, například na dostupnou péči o děti a seniory, což by vytvořilo pracovní místa a zvýšilo HDP. Například v USA by dvouprocentní investice do sociální infrastruktury vytvořila 13 milionů dodatečných pracovních míst, zatímco v případě investic do stavebnictví by to bylo 7,5 milionu. Je zřejmé, že uznání a zahrnutí neplacené práce do ekonomických statistik by mělo významný pozitivní dopad na ekonomiku a životy žen. Takový krok by zajistil spravedlivější rozdělení zdrojů a příležitostí a podpořil rovnost mezi muži a ženami. Vlády a mezinárodní organizace by měly podniknout kroky k zahrnutí neplacené práce do výpočtů HDP a rozvíjet politiky, které podporují ženy v pracovním procesu, čímž se zvýší hospodářský růst a prosperita pro všechny.

Rozdíly v údajích o pohlaví mají také zásadní dopad na politické zastoupení a tvorbu veřejné politiky. V prosinci 2017 tvořily ženy pouze 23,5 % světových politiků, což odráží výrazné nedostatečné zastoupení žen v politických rozhodovacích pozicích. Toto nedostatečné zastoupení má závažné důsledky, neboť výzkumy ukazují, že ženy v politice mají mnohem větší šanci řešit genderové rozdíly a provádět politiky, které podporují rovnost žen a mužů. Jedním z důvodů, proč do politiky nevstupuje více žen, je vnímání politiky jako „mužského“ prostoru. Výzkum Kalifornské univerzity v Berkeley z roku 2008 ukázal, že když žena mluví ve stereotypně mužském kontextu, je hodnocena negativněji než muž, který říká úplně to samé. Tento jev vede k tomu, že ženy v politice jsou často vnímány jako agresivní tam, kde jsou muži vnímáni jako asertivní. Toto vnímání ovlivňuje jejich sympatičnost a následně i volitelnost. Kromě toho jsou ženy političky častěji terčem nadávek a urážek na základě pohlaví. Celosvětová zpráva Meziparlamentní unie (IPU) z roku 2016 zjistila, že 66 % političek uvedlo, že se setkalo s misogynními nadávkami ze strany mužských kolegů. Ženy v politice se také častěji stávají oběťmi obtěžování na internetu. Například v Austrálii 80 % žen starších 30 let uvedlo, že by nekandidovaly kvůli online obtěžování političek. Toto nepřátelství a zneužívání může ženám ztížit vstup do politiky a setrvání v ní, což vede k jejich stále nízkému zastoupení v politických funkcích. Nedostatečné zastoupení žen v politice znamená, že je méně pravděpodobné, že budou řešeny problémy a potřeby žen. Výzkumy ukazují, že ženy političky častěji navrhují a podporují politiky zaměřené na rodinnou politiku, vzdělávání a sociální infrastrukturu. Studie britských političek z roku 2016 ukázala, že političky hovořily více o rodinné politice a vzdělávání než jejich mužští kolegové. A co víc, ženy političky své řeči převádějí do činů. Analýza političek v zemích OECD v letech 1960-2005 ukázala, že častěji vytvářejí a podporují politiky zaměřené na ženy. Podobné výsledky přinesla i studie z roku 2004 v Indii, která zjistila, že když byla třetina míst v místních radách vyhrazena ženám, zvýšily se investice do infrastruktury související s potřebami žen. Rozdíly mezi muži a ženami v politice se tedy netýkají pouze samotných žen na těchto pozicích, ale mají také širší důsledky pro veřejnou politiku a společnost. Řešení tohoto problému vyžaduje aktivní opatření na podporu a ochranu žen v politice. Ta mohou zahrnovat kvóty zaručující minimální zastoupení žen v politických orgánech, právní předpisy na ochranu před genderově podmíněným násilím a obtěžováním a kampaně zaměřené na změnu vnímání žen v politice. Bez dostatečného zastoupení žen v politických rozhodovacích pozicích budou přetrvávat rozdíly mezi pohlavími v údajích a politikách. Pro zajištění rovnováhy a spravedlnosti ve veřejných funkcích je nezbytné vytvořit a podporovat prostředí, které ženám umožní bezpečnou a efektivní účast v politice.

„Kniha od Caroline Criado Perez Neviditelné ženy odhaluje hluboké a všudypřítomné rozdíly v údajích o pohlaví, které ovlivňují každodenní život žen. Autorka ukazuje, jak jsou ženy systematicky přehlíženy v mnoha oblastech, od navrhování výrobků přes veřejnou infrastrukturu až po vědecký výzkum. Tyto rozdíly vedou k závažným důsledkům, včetně neefektivních veřejných služeb, nespravedlivého pracovního prostředí, zdravotních rizik a nedostatečné zdravotní péče. Kniha zdůrazňuje, že řešení těchto problémů vyžaduje systematický sběr a analýzu dat, která zahrnuje zkušenosti a potřeby žen. Inkluzivní přístup k projektování, bezpečnostním normám, zdravotním studiím a veřejným politikám je nezbytný pro vytvoření spravedlivějšího a rovnostářštějšího světa. Kniha „Neviditelné ženy“ tak vyzývá ke změně přístupu k datům a rozhodovacím procesům, abychom mohli vybudovat společnost, která zohledňuje potřeby všech svých členů bez ohledu na pohlaví. Máte pro nás feedback? Budeme rádi, když nám sdělíte svůj názor na náš obsah! Stačí poslat e-mail na adresu feedback@rewio.app s názvem této knihy v předmětu a podělit se o své dojmy!