V jádru dobří

Kniha Dr. Becky Kennedy „V jádru dobří“ je výjimečným průvodcem pro rodiče, kteří chtějí opustit tradiční výchovné přístupy a hledají hlubší spojení se svými dětmi. Dr. Kennedy nabízí metody založené na empatii a propojení, které podporují děti v porozumění vlastním pocitům a poskytují jim bezpečné a podpůrné prostředí pro jejich rozvoj. Místo odměn a trestů klade autorka důraz na rozvoj emoční odolnosti a sebedůvěry. V knize se dozvíte, jak mohou rodiče pracovat s vlastními vnitřními problémy a lépe porozumět nejen svým dětem, ale i sami sobě. Dr. Kennedy prosazuje přístup, jehož cílem není bezstarostné štěstí, ale vytváření vztahů založených na upřímném porozumění, odolnosti a hlubokém vzájemném respektu. Tento alternativní rodičovský styl vás vyzývá, abyste se stali vědomými rodiči, kteří vedou své děti ke zdravému sebepoznání a pevným vztahům se světem i sebou samými.

Tradiční výchovné metody ve skutečnosti poskytují pouze povrchní řešení. Zaměřují se na okamžité chování, ale často přehlížejí emocionální potřeby dětí, což může vést k pocitům strachu a studu. Tyto metody mohou na chvíli fungovat, ale z dlouhodobého hlediska nemohou podpořit zdravé sebevědomí ani budovat silné vztahy. Rodiče stále častěji zjišťují, že tyto přístupy často nevytvářejí žádoucí spojení a vzájemné porozumění. Alternativní výchovné strategie založené na propojení a empatii podporují zdravý emoční vývoj a kladou důraz na porozumění pocitům dítěte. Cílem je poskytnout dětem bezpečné prostředí, kde mohou svobodně projevovat své emoce, a zároveň jim pomoci naučit se respektovat stanovené hranice. Například když dítě chce ke snídani zmrzlinu a rodič se rozhodne ji odmítnout, je důležité vyjádřit pochopení pro zklamání dítěte, ale zároveň zachovat hranice týkající se zdravého stravování. Koncept „nejšetrnějšího výkladu situace“ (MGI) pomáhá rodičům reagovat s pochopením namísto hněvu. Pokud dítě reaguje nepřiměřeně, například křičí nebo bije sourozence, měl by se rodič zastavit a pokusit se vžít do situace dítěte, aby odhalil hlubší příčiny jeho chování. Tento přístup podporuje trpělivost a empatii a zároveň pomáhá dítěti pochopit a ovládat své emoce. Další základní zásadou je koncept „vnitřního dobra“, který zdůrazňuje, že děti jsou přirozeně dobré a že jejich negativní chování často pramení z nevyřešených nebo neuspokojených potřeb. Tento přístup neznamená dát dětem vše, co chtějí, ale uznat jejich pocity a poskytnout jim jasné hranice. Pokud například dítě vyjadřuje frustraci, rodič by měl tyto pocity uznat, ale trvat na tom, že určité chování je nepřijatelné. Při tomto přístupu je důležité, aby si rodiče ujasnili svou roli: udržovat hranice a nesnažit se měnit pocity dítěte. To znamená, že rodiče musí být pevní a důslední, ale zároveň empatičtí. Pokud dítě vyjadřuje hněv, rodič by měl tyto pocity uznat a dát dítěti prostor k jejich vyjádření, ale zároveň dát jasně najevo, že násilí není přijatelné. Smyslem těchto strategií je budovat s dětmi hluboké a zdravé vztahy, posilovat jejich sebedůvěru a připravit je na výzvy, které je v životě čekají. Tento přístup také pomáhá rodičům vyhnout se pocitům viny a strachu, které často provázejí tradiční výchovné metody. Když rodiče začnou vnímat děti jako dobré bytosti s vlastními potřebami a emocemi, mohou k nim přistupovat s větším soucitem a pochopením. Tento přístup vede ke zdravějším vztahům a pozitivnějšímu emočnímu vývoji dětí, čímž se naplňuje hlavní cíl, kterým je vychovat silné a sebevědomé jedince, kteří jsou schopni řešit problémy a odolně zvládat životní situace.

Dr. Becky Kennedy ve své knize zdůrazňuje základní přesvědčení, že každé dítě je ve své podstatě dobré bez ohledu na to, jak se chová navenek. Pokud si rodiče toto přesvědčení osvojí, umožní jim přistupovat ke svým dětem s větším pochopením a soucitem, což pozitivně ovlivní způsob jejich výchovy a celkové vztahy v rodině. Jedním z prvních postupů, které Kennedy doporučuje, je používání „nejvelkorysejšího výkladu situace“ (MGI), když se rodiče dostanou do konfliktní situace s dítětem. Namísto impulzivní reakce plné hněvu, která může pramenit z nepochopení, se doporučuje na chvíli se zastavit a pokusit se vžít do perspektivy dítěte. Pokud například dítě křičí nebo bije sourozence, může to být známkou hlubšího pocitu ohrožení nebo zanedbávání, nikoli důkazem zlého úmyslu. Tento přístup pomáhá dětem cítit se pochopeny a vyslechnuty, což může účinně snížit napětí. Výchova založená na dvojí pravdě, tedy uznání, že dítě může být zároveň frustrované i hodné, umožňuje rodičům nebrat si chování dětí osobně. Tento přístup pomáhá rodičům přijímat emoce dítěte jako součást procesu jeho růstu, a ne jako osobní výčitky. Dítě může mít například vztek na rodiče, přesto jeho dobré nitro zůstává nedotčeno. Přístup založený na dobrém nitru také předpokládá jasné hranice, které však respektují pocity dítěte. Rodiče mohou například uznat, že dítě má chuť na zmrzlinu k snídani, ale zároveň trvat na zdravějším výběru jídla. Tímto způsobem se děti učí, že jejich pocity jsou důležité, ale zároveň zůstávají zachovány hranice a pravidla. Konkretizace této filozofie je vidět na příkladu dítěte, které tvrdí, že rodiče nenávidí. Namísto ublížené nebo obranné reakce je pro rodiče užitečnější snažit se pochopit důvody, které k tomuto projevu vedly. Takové reakce mohou pramenit spíše z pocitu křivdy nebo frustrace než z opravdového postoje k rodiči. Tímto způsobem rodič prokazuje schopnost řešit situace s empatií, což je pro vytvoření důvěryhodného vztahu klíčové. Kennedy zdůrazňuje, že úlohou rodiče je udržovat hranice a neměnit pocity dítěte. Rodiče by měli být pevní a důslední, pokud jde o pravidla, ale zároveň by měli poskytovat emocionální podporu. Když dítě vyjadřuje smutek nebo hněv, rodič by měl projevit pochopení a soucit, ale zároveň zajistit, aby se dítě naučilo respektovat stanovená pravidla. Tímto způsobem děti získají citovou jistotu, která je pro jejich zdravý vývoj nezbytná. Cílem Kennedy přístupu je vybudovat vztah založený na důvěře a vzájemném porozumění, kde děti mají prostor pro bezpečné vyjádření svých emocí a rodiče mají jistotu, že jsou pevnými vůdci s empatickým přístupem. Tento přístup umožňuje dětem rozvíjet emoční odolnost a podporuje jejich sebeúctu, která je neocenitelnou výbavou pro jejich život. Rodiče, kteří si tento přístup osvojí, často zjistí, že i oni se zbaví pocitů viny a frustrace, protože přejdou k rodičovskému přístupu založenému na respektu a vzájemné důvěře. Takové rodinné prostředí je nejen klíčem ke zdravému emočnímu vývoji dětí, ale také základem pro pevné a naplňující vztahy v budoucnosti.

Autorka povzbuzuje rodiče, aby se nebáli vykročit na cestu změny a uzdravení bez ohledu na to, jak staré jsou jejich děti nebo jakých chyb se v minulosti dopustili. Díky schopnosti mozku neuroplasticity může měnit své struktury a reagovat na nové podněty a zkušenosti. To znamená, že vztahy s dětmi lze posilovat a měnit v jakékoli fázi jejich života. Kennedy zdůrazňuje, že včasná intervence v prvních letech života je významná, protože právě v tomto období se vytvářejí základní emoční a sociální vzorce. Když děti vyrůstají v prostředí lásky, bezpečí a podpory, rozvíjí se u nich zdravé sebevědomí a zvědavost. Pokud však rodiče tyto okamžiky promeškali, stále existuje prostor pro obnovení vztahu. Proces „nápravy“ pomáhá rodičům vrátit se k nepříjemným situacím a napravit to, co se nepovedlo, a dává dětem možnost vidět, že chyby jsou přirozenou součástí života, kterou lze napravit. Tento proces nápravy vyžaduje, aby se rodič upřímně zamyslel nad situacemi, v nichž reagoval přehnaně nebo nevhodně. Omluva a rozhovor o tom, co by rodič chtěl udělat jinak, mohou dítěti ukázat, že rodič respektuje jeho pocity a učí se z vlastních chyb. Pokud například rodič v minulosti na dítě zvýšil hlas, může se k tomu vrátit, omluvit se za svou reakci a vysvětlit, že by rád reagoval klidněji a vlídněji. Děti mají přirozenou schopnost odpouštět a velmi oceňují, když rodiče projeví upřímnost a empatii. Tento přístup posiluje jejich sebedůvěru a ukazuje jim hodnotu odpovědnosti a pravdomluvnosti. Takový vztah nejen posiluje jejich pouto s rodiči, ale také jim poskytuje důležité lekce do budoucna, jak zvládat vztahy a řešit konflikty. Korektivní výchova dává dětem důležitou lekci - konflikty jsou řešitelné, a proto se jich v budoucnu nemusíme bát. Připravuje je také na zvládání vlastních mezilidských vztahů, protože chápou, že vztahy jsou dynamické a po konfliktech se dají napravit. Kennedy zdůrazňuje, že cílem výchovy není dokonalost, ale vytvoření láskyplného prostředí, které podporuje růst a sebedůvěru. Pokud rodiče přijmou skutečnost, že na změnu není nikdy pozdě, mohou se zbavit pocitů viny a zaměřit se na zlepšení vztahu se svým dítětem. Každý okamžik nabízí příležitost k růstu a přispívá k silnější a zdravější rodinné jednotce. Tímto přístupem rodiče nejen posilují svou rodinu, ale také dávají svým dětem základní nástroje pro úspěšný a vyrovnaný život. Ukazují jim, že otevřenost vůči změnám, ochota přijmout chyby a poučit se z nich jsou přirozenou součástí života.

Kennedy zdůrazňuje, že klíčem k dlouhodobému emočnímu zdraví dětí není štěstí, ale schopnost vyrovnat se i s nepříjemnými pocity a životními výzvami. Pokud rodiče upřednostňují snahu učinit děti šťastnými, může se často stát, že děti budou negativní emoce prožívat jako něco nechtěného, což může v dospělosti vést k problémům, jako je úzkost. Místo toho by rodiče měli dětem pomáhat rozvíjet odolnost - schopnost zvládat pocity a přizpůsobovat se měnícím se okolnostem. Odolnost se rozvíjí, když se děti učí rozpoznávat, zvládat a přijímat své emoce. Důležitou součástí tohoto procesu je, aby rodiče umožnili dětem prožívat všechny emoce, aniž by je odsuzovali nebo potlačovali. Pokud se například dítě rozzlobí nebo rozpláče, může ho rodič podpořit svou přítomností a pochopením, místo aby se snažil emoci okamžitě vytěsnit nebo problém vyřešit za dítě. Empatie je klíčem k rozvoji odolnosti. Když rodiče dětem empaticky naslouchají a uznávají jejich pocity, děti se cítí přijímané a podporované. Pokud například dítě bojuje s náročným školním úkolem, rodič může vyjádřit, že učení je obtížné, ale že dítě má sílu výzvu překonat. Tento přístup posiluje důvěru dětí v jejich schopnosti a vede je k hledání vlastních řešení. Zároveň by rodiče měli praktikovat „přítomnou podporu“ - být s dětmi v obtížných chvílích a umožnit jim prožívat emoce bez okamžitého zásahu. To znamená, že v záchvatu hněvu nebo frustrace může rodič nabídnout dítěti objetí a být mu nablízku, dokud se jeho emoce přirozeně neuvolní, aniž by se snažil situaci rychle „napravit“. Dalším klíčovým faktorem pro rozvoj odolnosti je modelové chování rodičů. Děti potřebují vidět, jak jejich rodiče zvládají své vlastní emoce, pečují o jejich potřeby a respektují jejich hranice. Pokud je například rodič ve stresu, může před dětmi otevřeně říci, že se cítí přetížený, ale zároveň dát najevo, že se uvolňuje sportem nebo časem stráveným s blízkými. Tímto způsobem se děti učí zdravým způsobům zvládání stresu. Rodiče by také měli děti podporovat v hledání vlastních řešení problémů a v identifikaci jejich silných stránek. Pokud dítě čelí výzvě, například obtížnému úkolu, může ho rodič povzbudit, aby přemýšlelo o řešeních, místo aby mu okamžitě poskytoval odpovědi. Tímto přístupem se děti učí věřit ve své schopnosti a budují si sebedůvěru. Základním cílem je vytvořit podpůrné prostředí, ve kterém děti cítí, že jejich emoce jsou v pořádku a že i negativní pocity jsou přirozené. Když se děti naučí přijímat a zvládat celou škálu svých pocitů, získají nástroje, které jim umožní zvládat budoucí výzvy. Tento přístup posiluje jejich emoční odolnost a přispívá k tomu, že se z nich stávají vyrovnaní, sebevědomí a schopní dospělí, připravení čelit náročným životním situacím.

Dr. Becky Kennedy ve své knize zdůrazňuje, že klíčem k efektivní výchově je silné spojení s dětmi. Spojení je dlouhodobý proces, nikoli jednorázový akt, a vyžaduje od rodičů záměrné a pravidelné úsilí. Díky němu se děti cítí v bezpečí a mají oporu, což jim umožňuje rozvíjet zdravou emoční stabilitu a sebedůvěru. Jedním ze způsobů, jak tento vztah posílit, je pravidelně trávit čas mezi čtyřmi. V dnešní době, kdy jsou mobilní telefony a další rušivé prvky všudypřítomné, je důležité, aby si rodiče vytvořili chvíle bez elektroniky, kdy se mohou plně soustředit na své děti. Například rodinné večeře nebo společné hraní her bez vyrušování elektronickými zařízeními poskytují příležitost k posílení vzájemných vazeb a porozumění. Dalším nástrojem, který doktorka Kennedy doporučuje, je emoční očkování. To spočívá v přípravě dětí na důležité životní události nebo změny prostřednictvím otevřené diskuse. Děti se tak cítí méně vystrašené a jsou připraveny zvládnout nové výzvy. Například před prvním školním dnem si rodiče mohou s dítětem promluvit o očekáváních, sdílet s ním obavy a dodat mu odvahu a podporu. Technika „pocitové lavičky“ je vynikajícím způsobem, jak být dítěti přítomen v emočně náročných chvílích. Rodič by měl být „přítomen“ a připraven naslouchat, když se dítě cítí zmatené nebo přetížené, aniž by se snažil jeho pocity okamžitě změnit nebo situaci vyřešit za něj. Pokud dítě truchlí nad ztraceným domácím mazlíčkem, měl by rodič nabídnout útěchu a být k dispozici, aby mohl s dítětem sdílet jeho smutek, aniž by se snažil tento pocit okamžitě rozptýlit. Náprava je také klíčovou součástí budování silného pouta. Konflikty a neshody se ve vztazích objeví, ale je důležité naučit se je zvládat a „napravovat“. Dr. Kennedy navrhuje čtyři kroky: reflexi, uznání chyb, vyjádření, jak by rodič postupoval jinak, a nakonec otevřený rozhovor s dítětem o jeho pocitech a vnímání. Tento přístup pomáhá dítěti pochopit, že problémy jsou přirozené a řešitelné, což posiluje jeho důvěru v rodiče i v sebe sama. Budování vztahu je tedy cesta, která vyžaduje neustálou pozornost, ale odměnou je hluboký a trvalý vztah mezi rodičem a dítětem. Tento přístup nejen posiluje vztahy, ale připravuje děti na život plný zdravých vztahů a sebeúcty, což je neocenitelný základ pro jejich osobní růst a budoucí štěstí.

Kennedy upozorňuje, že špatné chování dětí je často jen vnějším projevem neuspokojených potřeb nebo pocitů nejistoty. Přístup rodičů ke zvládání takových situací zahrnuje pochopení, že za chováním, které se může zdát vzdorovité nebo nevhodné, se skrývá volání po pozornosti a pochopení. Pokud rodiče přistoupí k řešení s empatií, zjistí, že nesprávné chování lze zvládnout, a poskytnou dítěti nástroje pro zdravý emoční vývoj. Prvním krokem při řešení nevhodného chování je pochopení významu vztahu mezi rodičem a dítětem. Pokud dítě nereaguje na příkazy nebo se chová neposlušně, často to znamená, že se necítí být s rodičem citově propojeno. Proto je místo okamžitého trestu účinnější nejprve posílit toto spojení pozorným rozhovorem nebo prostým objetím, aby dítě cítilo, že rodič rozumí jeho pocitům a je tu pro něj. V situacích, kdy jsou emocionální nároky dítěte vysoké a projevují se hněvem nebo agresí, je prioritou rodiče zajistit bezpečí. To může zahrnovat klidné a pevné vedení, například jemné omezení nebo odvedení dítěte z nebezpečné situace. Dr. Kennedy zdůrazňuje, že klidné vyjádření pravidel, například: „Nedovolím ti, abys uhodil svou sestru“, pomáhá dětem pochopit, že i když mají silné pocity, existují hranice, které chrání bezpečí všech. Po zajištění bezpečnosti je zásadní zaměřit se na hlubší příčiny chování. Rodič může s dítětem vést otevřený rozhovor a pokusit se zjistit, co jeho emoce vyvolalo. Empatickým přístupem, například slovy: „Vidím, že jsi byl velmi rozzlobený, můžeš mi říct, co tě rozrušilo?“. se dítě může otevřít a podělit se o své pocity, což posiluje jeho schopnost zvládat podobné situace v budoucnu. Klíčovou součástí je také zvládání chování, které vyplývá z pocitu ztráty bezpečí, jako je sourozenecká rivalita nebo lhaní. Dítě potřebuje mít pocit, že má v rodině bezpečné místo a že jeho vztah s rodiči je pevný. V případech, kdy dítě lže nebo projevuje rivalitu, je důležité reagovat s empatií a ujištěním, například: „Chápu, že jsi nechtěl, abychom se zlobili. Řekni mi pravdu, abychom mohli společně najít řešení.“ V takovém případě je třeba, abyste se snažili najít řešení. Tento přístup buduje důvěru a otevírá dveře upřímné komunikaci. Chování, jako je fňukání nebo vzdor, může být náročné, ale často signalizuje bezmocnost dítěte. Rodič může být v pokušení reagovat podrážděně, ale než tak učiní, je užitečné zamyslet se nad tím, proč mu dané chování vadí. Poté může přijít za dítětem a najít řešení. Například pokud dítě kňourá, může rodič říci: „Vidím, že jsi rozrušený, pojďme si promluvit o tom, co tě trápí, a najít řešení“. Tento přístup podporuje schopnost dítěte identifikovat své pocity a řešit je. Dr. Kennedy zdůrazňuje, že rodiče, kteří reagují se zaměřením na spojení a empatii, vytvářejí prostředí, ve kterém se dítě cítí bezpečně a může otevřeně vyjádřit své emoce. Tento přístup nejen zlepšuje chování dítěte, ale také posiluje rodinné vztahy a podporuje zdravý emoční vývoj dítěte. Když rodiče vnímají špatné chování jako signál, a ne jako osobní výzvu, mají lepší možnost vést své děti ke zvládání emocí a rozvoji sociálních dovedností.

Autorka rodičům připomíná, že některé projevy chování, které se mohou zdát problematické, jsou ve skutečnosti normální součástí vývoje dítěte. Plachost, frustrace, selektivní stravování, pláč a perfekcionismus často odrážejí přirozené pokusy dětí regulovat své emoce a ovládat své okolí. Takové projevy neznamenají, že dítě má problém - naopak, jsou pro rodiče příležitostí, aby svým dětem poskytli podporu a porozumění, které jim pomohou zvládat vlastní pocity a rozvíjet emoční inteligenci. Stydlivost je běžnou reakcí na nové nebo neznámé situace, kdy se dítě může zdráhat zapojit do aktivit nebo se připojit k větší skupině. Rodiče mohou děti podpořit tím, že s nimi proberou, co mohou očekávat, a ujistí je, že stydlivost je přirozená. Například před nástupem do školky mohou rodiče dítěti vysvětlit, jak bude den probíhat, a zdůraznit, že nervozita je naprosto v pořádku. Frustrace a pláč jsou běžnými projevy zvládání silných emocí a pocitu bezmoci. Děti se učí zvládat nepříjemné situace a vyjadřovat své pocity. Místo potlačování těchto emocí je důležité, aby rodiče zůstali klidní a přítomní a poskytli dítěti potřebnou podporu. Pokud například dítě prožívá záchvat vzteku nebo pláče, protože ztratilo oblíbenou hračku, může rodič říci: „Chápu, že je ti líto, že nemůžeš najít svou hračku. Pojďme ji společně hledat.“ Další častou oblastí konfliktů jsou problémy s jídlem. Dr. Kennedy doporučuje, aby rodiče nabízeli zdravé jídlo bez nátlaku a umožnili tak dítěti vytvořit si k jídlu pozitivní vztah. Pokud například dítě odmítá zeleninu, rodič by měl pokračovat v nabízení zdravých možností, aniž by dítě do jídla nutil, a umožnit mu, aby se samostatně rozhodlo, kdy je připraveno vyzkoušet nové jídlo. Perfekcionismus může být projevem touhy dětí dosáhnout uznání a kontroly nad svým výkonem. Rodiče mohou podporovat snahu dítěte uspět, ale také ho povzbuzovat, aby si cenilo chyb jako příležitosti k učení. Pokud například dítě chce mít všechny úkoly dokonale splněné, může mu rodič říci: „Je skvělé, že se snažíš dělat vše, jak nejlépe umíš, ale pamatuj, že i když se ti něco nepovede dokonale, důležité je, že se snažíš a učíš se.“ Pokud se dítě snaží, může mu rodič říct: “To je skvělé, že se snažíš dělat vše, jak nejlépe umíš. Normální vývojové projevy u dětí, jako je pláč nebo frustrace, jsou signálem, že se dítě učí orientovat ve svém vnitřním světě a že se snaží získat kontrolu nad svými emocemi. Rodiče by měli tyto projevy vnímat jako příležitost poskytnout dětem podporu, pomoci jim uznat jejich emoce a doprovázet je při hledání řešení, což posiluje vzájemnou důvěru a vztah mezi rodiči a dětmi. Cílem je pomoci dětem rozvíjet emoční odolnost a sebedůvěru. Když děti cítí, že jejich pocity jsou uznány a pochopeny, učí se, že všechny emoce jsou přirozené a že i negativní pocity jsou normální součástí života. Rodiče, kteří své děti podporují s empatií a porozuměním, vytvářejí prostředí, v němž se děti mohou rozvíjet jako silné a sebevědomé osobnosti, připravené čelit výzvám života.

Kniha Dr. Becky Kennedy „V jádru dobří“ představuje moderní přístup k výchově, který se odklání od tradičních disciplinárních metod a klade důraz na empatii, vztah a hluboké porozumění potřebám dětí. Dr. Kennedy učí, že efektivní rodičovství je postaveno na udržování zdravých hranic s respektem k pocitům dítěte. Spíše než vyvolávání strachu nebo studu nabádá rodiče, aby chování dětí vnímali jako signál jejich nenaplněných potřeb nebo touhy po spojení. Podle knihy není nikdy pozdě na změnu rodičovského přístupu. Proces nápravy, kdy se rodiče omluví nebo se zamyslí nad svými reakcemi, může posílit vztah a dát dětem příklad zvládání konfliktů. Dr. Kennedy se domnívá, že cílem rodičovství je vybudovat u dětí emoční odolnost - schopnost zvládat negativní emoce a vyrovnávat se s výzvami. Rodiče by měli být přítomní, empatičtí a povzbuzovat děti k tomu, aby samy hledaly řešení problémů. Klíčovým aspektem tohoto přístupu je budování vztahů, což vyžaduje pravidelný a nepřetržitý kontakt bez rozptylování. Autorka také učí rodiče vnímat chování, jako je plachost, frustrace nebo perfekcionismus, jako přirozenou součást vývoje dítěte, která nabízí příležitost k podpoře a vedení, nikoli ke kritice. Tento styl výchovy nejen zlepšuje vztahy mezi rodiči a dětmi, ale také podporuje zdravý emoční vývoj a připravuje děti na zvládání životních výzev. Rodiče, kteří tento přístup uplatňují, často pociťují osvobození od pocitů viny a frustrace a nacházejí ve své roli větší uspokojení. Kniha „V jádru dobří“ je proto cenným průvodcem pro rodiče, kteří chtějí vytvořit láskyplné a podporující rodinné prostředí, v němž mohou děti prospívat. Máte pro nás feedback? Budeme rádi, když nám sdělíte svůj názor na náš obsah! Stačí poslat e-mail na adresu feedback@rewio.app s názvem této knihy v předmětu a podělit se o své dojmy!