Hodnota všeho

Kniha Mariany Mazzucato „Hodnota všeho“ je fascinující dílo, které zásadně zpochybňuje naše chápání ekonomické hodnoty a způsobu jejího měření. Autorka zkoumá, jak se v průběhu historie měnilo vnímání toho, co představuje skutečnou hodnotu, a proč současné ekonomické modely upřednostňují krátkodobé zisky a finanční spekulace před dlouhodobým přínosem pro společnost. Mazzucato odhaluje, jak globální ekonomika často odměňuje činnosti, které hodnotu vytěžují nebo ničí, spíše než ty, které ji skutečně vytvářejí. Její práce vyzývá k zásadní reformě kapitalismu, která by zohlednila nejen ekonomické, ale i sociální a environmentální aspekty. Tato kniha je výzvou k přehodnocení toho, co považujeme za cenné, a nabízí vizi spravedlivější a udržitelnější budoucnosti.

V moderní ekonomice se stále více stírá hranice mezi tím, kdo hodnotu skutečně vytváří, a tím, kdo ji pouze přenáší nebo získává. Mariana Mazzucato v této knize odhaluje zarážející pravdu: mnoho aktérů, kteří si dnes nárokují roli tvůrců hodnot, ve skutečnosti žije na úkor těch, kteří hodnoty skutečně vytvářejí. Tento nesoulad má hluboké důsledky pro nerovnost, alokaci zdrojů a celkové směřování globální ekonomiky. Podívejme se na konkrétní příklad. Finanční instituce, které přesouvají obrovské sumy peněz prostřednictvím trhů s deriváty, jsou často oslavovány jako „motor ekonomiky“. Ve skutečnosti však tato činnost nepřináší skutečnou hodnotu, která by zlepšovala životy lidí. Naopak může přispívat k destabilizaci trhu, jak jsme viděli během finanční krize v roce 2008. Banky a finanční fondy, které způsobily obrovské ztráty milionům obyčejných lidí, byly také sektorem, který vyžadoval veřejnou finanční pomoc. Kde je v tomto případě skutečná hodnota? Mazzucato zároveň poukazuje na historické příklady, které ilustrují, jak důležité je rozlišovat mezi vytvářením a získáváním hodnoty. Během průmyslové revoluce v 19. století byli inovátoři jako James Watt nebo George Stephenson jednoznačně považováni za tvůrce hodnot, protože jejich vynálezy posunuly společnost kupředu. Dnes je však situace složitější. Technologičtí giganti jako Google nebo Amazon často těží z veřejných investic do výzkumu a infrastruktury, ale jejich zisky jsou prezentovány jako výsledek čistě soukromé iniciativy. Problémem je také vnímání profesí, které přinášejí hodnotu, ale nejsou adekvátně ohodnoceny. Učitelé, zdravotníci a pracovníci v sociálních službách hrají klíčovou roli při zlepšování kvality života, ale jejich práce je často marginalizována. Přitom odvětví, která mají spíše symbolickou než skutečnou hodnotu (např. reklama nebo PR), si nárokují větší finanční uznání. Mazzucato proto vyzývá k novému pohledu na to, co považujeme za cenné. Ekonomická teorie, jak ji známe dnes, musí být schopna rozlišovat mezi skutečnými přínosy a činnostmi, které pouze vytvářejí hodnotu. Tento krok je klíčem k zajištění spravedlivějšího ekonomického systému, který odměňuje ty, kdo skutečně přispívají ke společnému dobru.

Jedním z nejzásadnějších témat, kterým se Mariana Mazzucato ve své knize zabývá, je otázka, jak měřit hodnotu. Podle jejího názoru jsou současné ekonomické ukazatele, zejména hrubý domácí produkt (HDP), nejen nepřesné, ale často i zavádějící. HDP jako symbol úspěšnosti zemí zohledňuje především tržní aktivity, ale ignoruje jejich skutečný přínos pro společnost a životní prostředí. Výsledkem je systém, který odměňuje neudržitelné postupy a přehlíží to, co je pro život lidí skutečně důležité. HDP například počítá zisky farmaceutických společností z prodeje léků, ale nezohledňuje, zda tyto léky skutečně zlepšují zdraví obyvatelstva, nebo jsou pouze nástrojem k maximalizaci zisku. Podobně se do růstu HDP promítá devastace přírody kvůli těžbě nerostných surovin nebo výstavbě nových dálnic, zatímco škody na životním prostředí se ignorují. Mazzucato varuje, že tento přístup vede k iluzi pokroku, která ve skutečnosti podkopává dlouhodobou udržitelnost. Historie ukazuje, že koncept HDP vznikl během druhé světové války jako nástroj pro měření výrobní kapacity zemí. Simon Kuznets, jeden z jeho hlavních autorů, však již tehdy upozornil, že HDP není univerzálním měřítkem blahobytu. Navzdory jeho varování se tento ukazatel stal základem pro ekonomické rozhodování, často na úkor kvality života. Moderní ekonomie tak stále nedokáže dostatečně ocenit veřejné služby, jako je vzdělávání a zdravotnictví, které tvoří základ fungující společnosti. Mazzucato také upozorňuje, že současné měření hodnoty podporuje finanční a spekulativní aktivity na úkor skutečných inovací. Banky a investiční fondy, které se zaměřují na krátkodobé zisky, jsou odměňovány, zatímco dlouhodobé projekty, jako jsou investice do obnovitelných zdrojů energie, často trpí nedostatkem zdrojů. Tento nesoulad narušuje ekonomiku a brání skutečnému pokroku. Aby bylo možné spravedlivě měřit hodnotu, navrhuje Mazzucato nový přístup, který zohledňuje kvalitu života, sociální přínosy a udržitelnost životního prostředí. Takový systém by odrážel nejen cenu, ale i skutečnou hodnotu jednotlivých činností. Například investice do vzdělání by neměly být považovány za výdaj, ale za nezbytnou investici do budoucnosti společnosti. Změna způsobu měření hodnoty je klíčem k vybudování ekonomiky, která odměňuje vytváření hodnot namísto jejich ničení. Bez této reformy zůstaneme uvízlí v systému, který podporuje krátkodobý zisk na úkor dlouhodobého blahobytu a udržitelnosti.

Jedním z nejdůležitějších problémů, kterým se Mazzucato zabývá, je rozlišení mezi cenou a hodnotou. Moderní ekonomie totiž tyto pojmy často zaměňuje a předpokládá, že co má vysokou cenu, má automaticky i vysokou hodnotu. Mazzucato však tvrdí, že tento předpoklad vede k hlubokým deformacím v ekonomice, kdy jsou odměňovány činnosti, které hodnotu nevytvářejí, ale spíše ji přenášejí nebo ničí. Jako příklad uvádí technologické giganty, kteří prodávají uživatelská data za vysoké ceny. Tato činnost generuje obrovské zisky, ale je sporné, zda skutečně vytváří hodnotu pro společnost. Na druhé straně je často podceňována práce zdravotníků, učitelů nebo pečovatelů, přestože jejich přínos pro kvalitu života je nepopiratelný. Tento nesoulad mezi cenou a hodnotou podle Mazzucato podkopává základní principy spravedlivého a udržitelného systému. Historie nám nabízí zajímavý pohled na to, jak společnosti vnímaly hodnotu. Ve středověku byly hodnotné věci často spojovány s duchovním přínosem nebo kvalitou ruční práce. Například řemeslníci a umělci byli uznáváni nejen za výsledek své práce, ale také za její morální a kulturní přínos. Dnes však trh definuje hodnotu téměř výhradně podle ceny, což spekulantům a finančním hráčům umožňuje často vyšší uznání než těm, kteří skutečně přispívají k blahu společnosti. Mazzucato také kritizuje roli, kterou při ovlivňování vnímání hodnoty hraje reklama a marketing. Výrobky, které jsou silně propagovány, mohou mít vyšší cenu, i když jejich skutečná hodnota je nízká. Příkladem jsou luxusní značky, jejichž cena často odráží spíše status než skutečnou kvalitu. Na druhé straně věci jako čistá voda nebo čerstvý vzduch, které jsou pro život nezbytné, jsou často považovány za samozřejmost a jejich hodnota se v ekonomických ukazatelích neodráží. Kniha upozorňuje na potřebu přehodnotit způsob, jakým definujeme hodnotu v moderní společnosti. Mazzucato tvrdí, že bychom měli klást větší důraz na přínos pro společné dobro, udržitelnost a dlouhodobý prospěch. Cena by měla být jen jedním z ukazatelů, zatímco bychom měli zohledňovat i faktory, jako je kvalita života, dopad na životní prostředí nebo sociální spravedlnost. Přehodnocení vnímání ceny a hodnoty je zásadní pro vytvoření spravedlivější ekonomiky, která odměňuje ty, kteří přispívají společnosti, a ne ty, kteří usilují pouze o krátkodobý zisk. Tato změna by umožnila transformaci kapitalismu směrem k modelu, který by byl spravedlivější a dlouhodobě udržitelnější.

Kniha boří zažitý stereotyp, že veřejný sektor slouží pouze k podpoře soukromého sektoru a sám hodnoty nevytváří. Naopak tvrdí, že veřejný sektor je klíčovým hráčem při vytváření inovací a rozvoji společnosti, což je role, která je často podceňována nebo nesprávně interpretována. Podle Mazzucato je nezbytné změnit pohled na veřejný sektor a ocenit jeho přínos k hospodářskému a sociálnímu pokroku. Příkladem je technologický pokrok. Většina převratných inovací, na nichž dnes závisí náš každodenní život, byla podpořena veřejnými investicemi. Internet, GPS a základní lékařský výzkum nebyly vyvinuty výhradně soukromými společnostmi, ale díky dlouhodobým investicím veřejných institucí. NASA, americké ministerstvo obrany nebo National Institutes of Health jsou příklady organizací, které významně přispěly k technologickému rozvoji, ale jejich přínos je často přehlížen. Mazzucato poukazuje na to, že soukromý sektor často těží z veřejných zdrojů, aniž by adekvátně přispěl zpět. Například farmaceutické společnosti často využívají výsledky výzkumu financovaného státem k vývoji léků, které pak prodávají za vysoké ceny. Veřejnost tak platí dvakrát - nejprve financuje výzkum a pak předražené produkty. Tato dynamika, kdy je veřejný sektor redukován na poskytovatele financí a rizik, zatímco zisky jsou privatizovány, podle Mazzucato narušuje systém. Veřejný sektor je navíc schopen investovat do projektů, které by soukromé firmy považovaly za příliš riskantní nebo nedostatečně ziskové. Obnovitelné zdroje energie jsou toho skvělým příkladem. Dlouhou dobu byl výzkum v této oblasti financován z veřejných prostředků, protože trh se zaměřoval na rychlejší návratnost investic. Bez těchto státních iniciativ by dnes solární a větrná energie neměla tak významný podíl na energetickém trhu. Autor zdůrazňuje, že veřejný sektor musí přestat být vnímán jako pouhé „provizorium“, které zasahuje během krizí, a musí začít být uznáván jako tvůrce hodnot. Stát má schopnost stanovovat dlouhodobé vize a priority, které se neřídí pouze krátkodobým ziskem. Takový přístup může přinést zásadní společenské změny - od boje proti změně klimatu po zlepšení přístupu ke zdravotní péči. Přehodnocení role veřejného sektoru jako tvůrce hodnot by mohlo vést ke spravedlivější ekonomice, kde budou veřejné investice nejen uznávány, ale také spravedlivě odměňovány. Tato změna by umožnila vytvořit systém, který by efektivněji využíval společné zdroje a investoval do budoucnosti celé společnosti, nikoliv pouze vybraných soukromých subjektů.

Mazzucato upozorňuje na závažný problém, který narušuje současné ekonomické systémy: extrakci hodnoty namísto její tvorby. Tento jev se týká zejména odvětví, která generují velké zisky, ale jejichž činnost nepřináší společnosti skutečný užitek. Podle Mazzucato jsou finanční sektor, legální spekulace a některé technologické monopoly hlavními příklady, kde dochází k přesunu bohatství na úkor skutečné tvorby hodnot. Finanční sektor, často označovaný za „motor ekonomiky“, je jedním z nejmarkantnějších příkladů vyvádění hodnot. Namísto podpory reálné ekonomiky prostřednictvím půjček a investic se mnoho bank a fondů zaměřuje na spekulativní aktivity. Trhy s deriváty, vysokofrekvenční obchodování nebo složité finanční nástroje slouží k vytváření krátkodobých zisků, ale jejich skutečný přínos pro společnost je minimální. Krize z roku 2008 byla důkazem toho, jak takový přístup může destabilizovat světovou ekonomiku a způsobit obrovské škody obyčejným lidem. Podobný problém se objevuje i v technologickém odvětví. Společnosti, jako jsou Google a Facebook, profitují ze získaných uživatelských dat, aniž by těm, kteří je poskytují, poskytly odpovídající kompenzaci. Ačkoli jejich platformy nabízejí určité služby, je sporné, zda jejich extrémní zisky skutečně odrážejí hodnotu, kterou vytvářejí, nebo spíše schopnost monopolizovat trh a využívat veřejnou infrastrukturu financovanou státy. Historické příklady ukazují, že vytěžování hodnot není novým jevem. Již v období koloniálních říší docházelo k masivnímu přesunu bohatství z kolonií do metropolí, přičemž místní obyvatelstvo často strádalo. Dnes se tento proces opakuje v globalizované ekonomice, kde nadnárodní korporace využívají levnou pracovní sílu a přírodní zdroje rozvojových zemí bez odpovídající kompenzace. Mazzucato varuje, že tolerování těžby hodnot vede k rostoucí nerovnosti a oslabuje základní pilíře ekonomiky. Tvrdí, že je důležité přesně definovat, co představuje hodnotu, a zajistit, aby odvětví, která hodnotu nevytvářejí, nebyla neúměrně odměňována. To by podpořilo spravedlivější systém, v němž jsou zdroje přidělovány činnostem, které mají skutečný přínos pro společnost. Řešením by mohlo být zavedení regulačních mechanismů, které by omezily činnosti, jež vytvářejí hodnotu, a zároveň podpořily investice do oblastí, jako je vzdělávání, zdravotnictví a ekologické inovace. Podle Mazzucato je nutné přehodnotit základní principy kapitalismu a vytvořit ekonomický model, který odměňuje tvorbu hodnot, nikoliv jejich krádež. Tento přístup by mohl vést k inkluzivnější a udržitelnější ekonomice, z níž budou mít prospěch všichni, nikoli jen vybraná elita.

Mariana Mazzucato tvrdí, že kapitalismus ve své současné podobě není schopen zajistit spravedlivou a dlouhodobě udržitelnou společnost. Jeho zaměření na krátkodobý zisk, přehlížení sociálních a environmentálních nákladů a ignorování skutečné tvorby hodnot vyžaduje zásadní reformu. Mazzucato vyzývá ke kapitalismu, který nejen maximalizuje zisk, ale aktivně přispívá ke společnému dobru. Jedním z klíčových problémů je podle ní „finanční nadvláda“, kdy je velká část kapitálu směřována do spekulativních aktivit, místo aby byla investována do reálné ekonomiky. Výrazným příkladem mohou být společnosti, které se zaměřují na odkup vlastních akcií, aby zvýšily hodnotu pro akcionáře, ale zanedbávají výzkum, vývoj nebo mzdy zaměstnanců. Tento jev nejen brání inovacím, ale také prohlubuje nerovnosti, protože zisky se koncentrují v rukou úzké elity. Dalším aspektem je přehlížení environmentálních nákladů současného hospodářského systému. Kapitalismus zaměřený na neustálý růst často ignoruje důsledky svého působení na přírodu. Odlesňování, znečišťování a změna klimatu jsou považovány za „externí náklady“, které nejsou zahrnuty do ekonomických výpočtů. Mazzucato však zdůrazňuje, že budoucí prosperita je neoddělitelně spjata s udržitelností, a proto je třeba začlenit environmentální hodnoty do ekonomického systému. V kapitole o reformě kapitalismu nechybí kritika role státu. Podle Mazzucato je chybou vidět veřejný sektor pouze jako regulátora nebo zachránce v krizích. Stát by měl být aktivním tvůrcem vizí a strategií, které směřují investice do oblastí, jako jsou obnovitelné zdroje energie, zdravotní péče a technologické inovace. Například velké projekty, jako je přechod na zelenou ekonomiku, vyžadují spolupráci veřejných i soukromých subjektů, ale bez aktivní role státu by byly obtížně realizovatelné. Mazzucato rovněž navrhuje změnit způsob, jakým společnost hodnotí úspěch. Tradiční měřítka, jako je HDP nebo cena akcií, by měla být doplněna ukazateli kvality života, sociální spravedlnosti a environmentální udržitelnosti. Tyto nové ukazatele by umožnily přesněji posoudit, zda ekonomika skutečně přináší prospěch celé společnosti, a ne jen úzké skupině investorů. V neposlední řadě autor zdůrazňuje, že je třeba změnit způsob rozdělování zisků. Kapitalismus by měl odměňovat nejen kapitál, ale také práci a inovace. Zavedení progresivnějších daní, přísnější regulace monopolů a podpora podniků, které investují do lidí a technologií, jsou podle ní zásadními kroky k reformě. Cílem není kapitalismus zničit, ale transformovat ho tak, aby fungoval pro dobro všech, nikoliv jen pro privilegované. Tato vize reformovaného kapitalismu dává naději na systém, který bude schopen čelit výzvám 21. století. Takový model by spojoval dynamiku trhu s hodnotami solidarity a udržitelnosti, z čehož by profitovala nejen ekonomika, ale i celá planeta.

Kniha zdůrazňuje často podceňovanou roli veřejných investic při podpoře inovací. Tvrdí, že mnoho převratných technologií a průlomových objevů, které dnes považujeme za klíčové pro moderní ekonomiku, by nevzniklo bez dlouhodobého financování a strategického plánování ze strany státu. Tato kapitola odhaluje, jakou ústřední roli hraje veřejný sektor při vytváření hodnot a proč je třeba tuto roli nejen uznat, ale také posílit. Historie inovací je plná příkladů, kdy veřejné finance hrály klíčovou roli. Internet, základy technologie GPS, dotykové displeje nebo dokonce technologie používané v moderních chytrých telefonech by nevznikly bez výzkumu financovaného z veřejných prostředků. Americká Agentura pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA) byla klíčovým hráčem při vývoji internetu, zatímco vesmírný program NASA přinesl inovace v oblasti materiálů, energie a navigace. Přesto se často připisují zásluhy výhradně soukromému sektoru, který tyto technologie komercionalizoval. Mazzucato kritizuje rozšířený mýtus, že jediným zdrojem inovací je soukromý sektor. Naopak tvrdí, že soukromé firmy často vstupují do hry až ve fázi, kdy jsou rizika eliminována a zisky zaručeny. Veřejný sektor nese hlavní tíhu počátečních investic, ale jeho role je zapomenuta, jakmile je projekt úspěšný. Tato asymetrie podle autora znamená, že veřejnost, která inovace financuje, z nich nemá dostatečný prospěch. Veřejné investice však nejsou jen otázkou financování. Stát může být katalyzátorem, který určuje směr vývoje společnosti. Mazzucato zmiňuje koncept „misí“, kdy si státní instituce stanovují ambiciózní cíle - například měsíční program Apollo - a mobilizují zdroje k jejich dosažení. V dnešní době by takovými misemi mohl být boj proti změně klimatu, rozvoj obnovitelných zdrojů energie nebo léčba nemocí, jako je rakovina. Navzdory obrovskému potenciálu veřejného sektoru Mazzucato upozorňuje, že často čelí politickému tlaku na snižování rozpočtů a omezování svých ambicí. Takové kroky vedou ke zpomalení inovací a oslabují schopnost společnosti čelit globálním výzvám. Veřejné investice by proto neměly být vnímány jako výdaj, ale jako strategická investice do budoucnosti. Autorka rovněž navrhuje nový model spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem. Veřejný sektor by podle ní měl těžit z úspěchů, které pomohl vytvořit - ať už prostřednictvím podílu na zisku, licenčních poplatků nebo jiných mechanismů. Tím by se zajistilo, že prostředky získané inovacemi budou znovu investovány do dalšího výzkumu a vývoje. Argumenty Mazzucato vyzývají k přehodnocení úlohy veřejných investic a podpory strategických inovací, které mohou přinést zásadní společenské změny. Pouze aktivní a odvážný veřejný sektor může zajistit, aby inovace sloužily všem, a ne jen úzké skupině hráčů, kteří si je přivlastňují. Tato vize nabízí naději na vyváženější a udržitelnější hospodářský model, který spojuje veřejné blaho a technologický pokrok.

Mariana Mazzucato vyzývá k zásadní rekonceptualizaci toho, jak definujeme a měříme hodnotu v globální ekonomice. Tvrdí, že tradiční ekonomické přístupy založené na tržních cenách jako ukazatelích hodnoty jsou nejen zastaralé, ale také chybné. Tím, že redukujeme hodnotu na cenu, ignorujeme širší aspekty, jako je přínos pro společnost, udržitelnost životního prostředí nebo dlouhodobý dopad na kvalitu života. V současném ekonomickém modelu činnosti, které jsou často považovány za hodnotné, ve skutečnosti hodnotu pouze vytěsňují nebo dokonce ničí. Například finanční sektor, který se zaměřuje na spekulace a složité deriváty, může vykazovat vysoké zisky, ale skutečný přínos pro společnost je minimální. Naopak profese, jako jsou učitelé, zdravotníci a vědci, které tvoří základ společenského pokroku, jsou často podceňovány, protože jejich přínos není snadno vyčíslitelný v tržních cenách. Mazzucato poukazuje na to, že tento rozdíl má historické kořeny. Během průmyslové revoluce byla hodnota spojována s fyzickou výrobou a prací, což vedlo k rozvoji teorií, které oceňovaly skutečné vytváření produktů. S nástupem finančního kapitalismu ve 20. století se však definice hodnoty začala přesouvat od skutečného přínosu k abstraktním ukazatelům, jako jsou tržní ceny nebo HDP. Tento posun umožnil, aby se jako tvůrci hodnoty prezentovali i ti, kteří ji nevytvářejí. Příkladem může být ekologická krize. Ekonomické modely často ignorují náklady spojené s ničením přírody, znečištěním nebo ztrátou biologické rozmanitosti. Tyto „externí náklady“ se nepromítají do cen, což umožňuje průmyslovým odvětvím, jako je těžba nebo fosilní energetika, profitovat na úkor planety a budoucích generací. Pokud bychom však do ceny zahrnuli environmentální a sociální dopady, ukázalo by se, že mnoho těchto činností je ekonomicky neudržitelných. Autorka navrhuje nový způsob hodnocení ekonomické činnosti, který by zahrnoval sociální, environmentální a dlouhodobé aspekty. Tento model by podporoval činnosti, které přinášejí společnosti skutečný užitek, například obnovitelné zdroje energie, vzdělávání nebo veřejnou infrastrukturu. Naopak činnosti, které pouze přenášejí nebo ničí hodnoty, by byly znevýhodněny regulací, zdaněním nebo jinými opatřeními. Podle Mazzucato je klíčem k rekonceptualizaci hodnoty změna myšlení. Hodnota by neměla být definována pouze jako krátkodobý ekonomický zisk, ale jako dlouhodobý přínos pro společné dobro. To by zahrnovalo nové metody měření, které by kombinovaly ukazatele, jako je kvalita života, sociální spravedlnost, environmentální udržitelnost a inovační potenciál. Chceme-li vytvořit ekonomický systém, který bude sloužit lidstvu a planetě, je nezbytné hodnotu nově pojímat. Mazzucato věří, že pouze takový přístup může zajistit spravedlivý, inkluzivní a udržitelný rozvoj, z něhož budou mít prospěch současné i budoucí generace. Tento pohled nás vyzývá k přehodnocení základních principů kapitalismu a k nalezení nových způsobů, jak měřit a odměňovat skutečný přínos pro společnost.

Mazzucato v závěru své knihy zdůrazňuje, že svět potřebuje nový způsob hodnocení a měření ekonomické činnosti, který dokáže odlišit skutečné tvůrce hodnot od těch, kteří je pouze přenášejí nebo ničí. Reforma kapitalismu, kterou navrhuje, zahrnuje podporu inovací, strategických veřejných investic a přechod na ekonomický model, který zohledňuje dlouhodobý přínos pro společnost a planetu. Kniha zároveň varuje, že bez této změny bude globální ekonomika nadále podporovat nerovnost, sociální napětí a ekologické krize. „Hodnota všeho“ je proto nejen analytickým pohledem na problémy současného ekonomického systému, ale také odvážnou vizí, jak můžeme vytvořit spravedlivější a udržitelnější budoucnost. Mazzucato nás vyzývá, abychom přehodnotili to, co považujeme za hodnotné, a začali budovat systém, který bude sloužit všem, nejen vybrané skupině. Máte pro nás feedback? Budeme rádi, když nám sdělíte svůj názor na náš obsah! Stačí poslat e-mail na adresu feedback@rewio.app s názvem této knihy v předmětu a podělit se o své dojmy!