Autokracie, s. r. o.

Kniha „Autokracie, s. r. o.“ od Anne Applebaumové přináší sžíravý pohled na současné autokratické režimy a jejich globální dopad. Applebaumová, uznávaná historička a novinářka, zkoumá, jak moderní autokraté dokázali spojit své síly, aby si zajistili moc a šířili své hodnoty na úkor demokratických principů. Tyto režimy, fungující na principech kleptokracie, brutální represe a mezinárodní spolupráce, vytvářejí mocné sítě, které je chrání před tlakem zvenčí. Od Číny po Rusko si autokratické státy navzájem poskytují politickou, ekonomickou a technologickou podporu, čímž si zajišťují vliv na globální scéně. Kniha nabízí čtenáři zasvěcený a často znepokojivý pohled na to, jak se tito moderní autokraté snaží podkopat demokratické hodnoty a vytvořit svět, v němž svoboda a lidská práva ustupují do pozadí pragmatickému udržování moci.

První klíčovou myšlenkou knihy „Autokracie, s.r.o.“ se zaměřuje na koncept propojených mocenských sítí, které moderní autokratické režimy využívají k udržení a posílení svého vlivu. Tyto sítě se netýkají pouze národní politiky, ale jde o globální mechanismy, které manipulují finanční trhy, média nebo bezpečnostní služby na mezinárodní úrovni. Zatímco diktátoři minulého století se zaměřovali především na vnitřní kontrolu, dnešní autokraté se přizpůsobili éře internetu, sdílené ekonomiky a globální komunikace. Jedním z příkladů tohoto jevu je spojení Ruska s dalšími autokratickými režimy, jako je Čína a Saúdská Arábie. Zatímco Kreml se spoléhá na propagandu šířenou prostřednictvím médií, jako je RT (Russia Today), Čína využívá technologické společnosti k šíření sledovacích technologií do dalších zemí. Když v roce 2020 několik afrických států zavedlo sledovací systémy ke sledování svého obyvatelstva, byla to právě čínská společnost Huawei, která jim poskytla potřebné technologie. Tak se šíří vlna dohledu, kontroly a zároveň propojení mezi autokratickými státy. Moderní autokraté se také spoléhají na finanční mechanismy, které jim umožňují obcházet sankce a mezinárodní omezení. Skvělým příkladem je systém „temných peněz“ - tichých financí, které se pohybují mezi zeměmi prostřednictvím anonymních účtů, kryptoměn nebo propracovaných offshorových struktur. Tímto způsobem mohou diktátoři obcházet sankce a zajistit si nedotknutelnost svého osobního majetku. Tyto vazby nejsou jen politické nebo finanční. Jsou také psychologické: vzájemně se podporují a posilují svou legitimitu. Když ruský prezident Vladimir Putin otevřeně kritizuje západní demokracii, dostává se mu podpory nejen ze zemí, jako je Írán, ale také od populistických hnutí v Evropě, která rovněž začínají zpochybňovat demokratické hodnoty. Výsledkem této spolupráce je jakási „autokratická internacionála“, síť, v níž mocní lidé sdílejí zdroje, informace a technologie, aby si zajistili své postavení. Applebaumová tuto situaci přirovnává k jakémusi globálnímu klubu autokratů, kteří si navzájem pomáhají v těžkých časech, ať už financováním kampaní nebo poskytováním ochrany před mezinárodními zákony. Tito mocní jedinci tak vytvářejí síť, která není na povrchu viditelná, ale její účinky jsou cítit po celém světě - od regulace médií až po kontrolu svobody slova.

Druhá klíčová myšlenka pojednává o kleptokracii jako základním principu fungování moderních autokratických režimů. V těchto režimech jde o systém, v němž je moc soustředěna v rukou úzké elity, která bez zábran využívá státní zdroje k vlastnímu obohacení. Nejde jen o korupci - kleptokracie je dobře organizovaný systém, který má jasná pravidla, zajištěná zákony, úřady a často i přímou spoluprací se zahraničními institucemi. V mnoha autokratických zemích najdeme příklady rodinných dynastií, které získávají kontrolu nad státními zdroji a podniky. Vezměme si například Ázerbájdžán, kde rodina Alijevů ovládá nejen politiku, ale také nejdůležitější hospodářská odvětví. Tuto moc využívají k získání obrovského bohatství, které je často uloženo v zahraničních bankách nebo investováno do nemovitostí v metropolích, jako je Londýn nebo Paříž. Kleptokratický systém umožňuje autokratům udržet si loajalitu klíčových spojenců prostřednictvím podílu na bohatství. V Rusku je tento systém známý jako „vertikála moci“, kdy nejvyšší představitelé státu rozdělují bohatství mezi své nejbližší spojence, kteří pak fungují jako loajální přisluhovači režimu. V případě neposlušnosti nebo zrady může být majetek těchto osob okamžitě zmrazen, jako se to stalo Michailu Chodorkovskému, který byl zbaven své společnosti Jukos a následně uvězněn. Systém funguje jako kruh loajality, kde má každý člen oligarchie zaručeno své postavení výměnou za poslušnost a podporu vládnoucí moci. Tato forma „státního podnikání“ vytváří situaci, kdy stát již neslouží svým občanům, ale slouží zájmům jednotlivců, kteří si uzurpovali moc. Občané jsou tak marginalizováni; zatímco elity z toho mají prospěch, oni sami se stále více propadají do chudoby a sociálního útlaku. Kleptokracie také vytváří zajímavou ironii: autokraté často používají rétoriku ochrany státu před „západním vlivem“ nebo „imperialismem“, ale sami využívají západní finanční systémy a právní struktury k ochraně svého majetku. Britské banky, švýcarská konta a investice v daňových rájích jsou pro autokraty klíčové pro udržení jejich kleptokratických impérií. Toto propojení kleptokratů na globální úrovni umožňuje, aby se jejich majetek stal prakticky nedotknutelným a jejich moc téměř nezničitelnou.

Třetí klíčová myšlenka poukazuje na překvapivou, ale strategickou spolupráci autokratických států na globální úrovni. Tyto země, ačkoli jsou geograficky a kulturně odlišné, našly způsoby, jak vzájemně podporovat své režimy, obchodovat a poskytovat si diplomatickou podporu. Zdánlivě rozdílné zájmy se mění v součinnost, když je v sázce společný cíl - podkopat demokratické hodnoty a nastolit alternativní řád. V praxi to můžeme vidět na příkladu mezinárodního obchodu se zbraněmi a technologiemi. V Sýrii během občanské války Rusko a Írán dodávaly zbraně a vojenské poradce na podporu režimu Bašára Asada, čímž si udržovaly svůj vliv na Blízkém východě a zároveň vysílaly jasný signál o síle autokratických spojenectví. Taková partnerství však přesahují rámec vojenské pomoci - často zahrnují podporu v oblasti energetiky, infrastruktury a finančních transakcí. Podobně i v Africe Čína rozšiřuje svůj vliv prostřednictvím projektu „Pásmo a cesta“, infrastrukturního projektu, který nabízí autokratickým zemím zvýhodněné půjčky na výstavbu silnic, železnic nebo přístavů. Přestože tyto půjčky často vedou k ekonomické závislosti na Číně, vládní představitelé je vítají jako alternativu k západním půjčkám, které jsou často podmíněny dodržováním lidských práv a demokratických standardů. Spolupráce se projevuje také sdílením know-how a technologií pro kontrolu populace. V posledních letech Čína a Rusko vyvezly technologie pro sledování a cenzuru do řady afrických a asijských států. Tyto systémy schopné sledovat komunikaci a omezovat přístup k internetu pomáhají autokratům kontrolovat informace, potlačovat protesty a bránit vzniku opozičních hnutí. Autokratické státy se také vzájemně diplomaticky podporují, například tím, že blokují vzájemnou kritiku v mezinárodních organizacích. Když OSN hlasovala o porušování lidských práv v Číně, mnoho autokratických režimů se postavilo na stranu Číny, což znemožnilo přijetí restriktivních opatření. Tímto způsobem vznikají mezinárodní bloky, které oslabují vliv demokratických zemí. Tato spolupráce je založena na principu vzájemné výhodnosti a solidarity proti společným „nepřátelům“ - zejména Západu a jeho hodnotám. Autokratické režimy tak vytvářejí jakousi alternativní globální alianci, která představuje protiváhu tradičním západním aliancím. Výsledkem je svět, v němž se demokracie musí neustále vyrovnávat se skutečností, že jejich hodnoty a zásady jsou zpochybňovány nejen doma, ale také rostoucí autokratickou koalicí na globální scéně.

Čtvrtá klíčová myšlenka se zaměřuje na odolnost moderních autokratů vůči mezinárodní kritice a jejich ochotu používat otevřenou brutalitu k udržení moci. Zatímco v minulosti měli diktátoři tendenci represivní činy skrývat nebo alespoň předstírat dodržování základních lidských práv, dnešní autokraté se často ani nesnaží své činy skrývat. Otevřenost represí se stala jejich novou strategií a symbolem moci k zastrašení jakékoli opozice. Příkladem této neutuchající brutality je vražda novináře Džamála Chášukdžího v roce 2018. Saúdský režim se neobtěžoval své činy utajit, a to ani navzdory důkazům a mezinárodnímu tlaku na vyšetřování. Tento incident ukázal, že autokraté jsou ochotni překročit všechny hranice, pokud jde o odstranění kritických hlasů, a že se nebojí mezinárodních důsledků. Brutalita dnešních autokratů jde ruku v ruce s důmyslnými nástroji pro sledování a kontrolu občanů. Díky moderním technologiím, jako jsou biometrické údaje, systémy rozpoznávání obličejů a sledování internetové komunikace, jsou schopni kontrolovat občany více než kdykoli předtím. Takový systém funguje například v Číně, kde je každý krok jednotlivce sledován a vyhodnocován prostřednictvím „systému sociálního kreditu“. Zároveň se autokraté spoléhají na globální síť věrných příznivců, kteří posilují jejich vnitřní i vnější obranu. Tito stoupenci, často bohatí oligarchové nebo vlivní podnikatelé, jim pomáhají obcházet mezinárodní sankce a zajišťovat zdroje potřebné k udržení režimu. Příkladem je spolupráce mezi Ruskem a některými evropskými podnikateli, kteří obchodují s ruskými oligarchy, přestože je Rusko pod mezinárodními sankcemi. Mezinárodní kritika nebo odsouzení obvykle nemají na tyto režimy vážný dopad, protože jejich představitelé jsou si vědomi, že ekonomické sankce nebo diplomatický tlak často nestačí k tomu, aby jejich moc výrazně oslabily. Jejich přístup vychází z přesvědčení, že mezinárodní společenství nemá nástroje ani odhodlání zasáhnout. Autokraté naší doby tak vytvářejí systém, v němž brutalita, moderní technologie a mezinárodní síť vlivných stoupenců působí jako pevná opora jejich moci. Bez ohledu na to, jak velký tlak demokratický svět vyvíjí, tyto režimy dosud úspěšně čelí kritice a prosazují své zájmy bez ohledu na následky, čímž dokazují svou neotřesitelnou pozici na globální scéně.

Poslední klíčová myšlenka knihy „Autokracie, s.r.o.“ se zaměřuje na výzvu, kterou moderní autokracie představují pro demokracie na celém světě. Anne Applebaumová zdůrazňuje, že zatímco demokracie se často opírají o ideály, jako jsou lidská práva a spravedlnost, autokratické režimy využívají reálpolitiku a pragmatické přístupy, které jim umožňují rychle a účinně reagovat na hrozby. Tento rozdíl v přístupech znamená, že demokracie nejsou dobře připraveny čelit nové vlně autokratických snah o získání vlivu. Jednou z hlavních slabin demokracií je jejich náchylnost k vnitřním rozporům a politické polarizaci, které mohou autokraté snadno využít. Prostřednictvím dezinformačních kampaní a podpory populistických hnutí v demokratických zemích vytvářejí autokraté prostředí, v němž se občané stávají stále skeptičtějšími vůči demokratickým institucím a hodnotám. Toto zasévání pochybností, jak jsme viděli v případě zasahování do voleb v USA nebo brexitu, destabilizuje demokracie zevnitř. Dalším problémem je tendence demokracií spoléhat se na pomalé diplomatické mechanismy a mezinárodní instituce, které jsou tváří v tvář rychlým a bezohledným akcím autokratů často neúčinné. Například když Rusko v roce 2014 anektovalo Krym, Západ reagoval především diplomatickými kroky a sankcemi, které však Moskvě nezabránily v dosažení jejího cíle. Naopak, Rusové této slabé reakce využili k posílení domácího patriotismu a upevnění moci. Applebaumová také upozorňuje, že demokracie se musí naučit fungovat v novém globálním kontextu, kde autokraté uzavírají spojenectví, která jim poskytují bezpečnostní i ekonomické výhody. Bezpečnostní spolupráce mezi Čínou a Ruskem nebo obchodní dohody se zeměmi, jako je Venezuela a Írán, jsou příklady toho, jak autokraté spolupracují na ochraně svých zájmů, což oslabuje demokratické státy. Jednou z výzev, kterým demokratické země čelí, je potřeba reformovat a posílit jejich vnitřní stabilitu a odolnost vůči vnějším vlivům. To znamená nejen bojovat proti dezinformacím, ale také posilovat důvěru občanů v demokratické instituce a procesy. Applebaumová tvrdí, že jen tak mohou demokracie čelit autokratickým režimům, které se neustále snaží podkopávat jejich legitimitu a postavení. Tato myšlenka je nakonec oživením známé pravdy: demokracie není samozřejmostí a potřebuje aktivní ochranu. Autokracie představují pro moderní svět jasnou a rostoucí hrozbu, které musí demokratické země čelit nejen politicky, ale také kulturně a ideologicky.

„Autokracie, s. r. o.“ je varováním před světem, který se posouvá od ideálů demokracie k nadvládě autokratických hodnot. Applebaumová jasně ukazuje, že demokracie se ocitají v boji o svou budoucnost, v němž nestačí spoléhat na tradiční nástroje diplomacie a veřejné kritiky. Autokratické režimy využívají moderní technologie, obchodní aliance a zasévání nedůvěry k oslabování demokratických států, zatímco jejich neschopnost rychle a rozhodně reagovat je jen posiluje. Kniha vyzývá k přehodnocení přístupu k obraně demokracie, což vyžaduje nejen nové politické strategie, ale také posílení důvěry občanů v systém. Applebaumová připomíná, že obrana demokracie není úkolem jednoho národa, ale globálního společenství, které musí být ochotno bránit základní hodnoty svobody, spravedlnosti a solidarity. Máte pro nás feedback? Budeme rádi, když nám sdělíte svůj názor na náš obsah! Stačí poslat e-mail na adresu feedback@rewio.app s názvem této knihy v předmětu a podělit se o své dojmy!